Je masopust. Zákaz vstupu dietářům!

Poslat přátelům @
  • 11. 2. 2015
  • Na pánev

Nikdo přesně neví, jestli to byl původně pohanský nebo křesťanský svátek. U nás se o něm ale psalo už v dobách raného středověku. Poprvé někdy na přelomu 13. a 14. století.

Kdy přesně masopust proběhne, o tom každý rok rozhoduje načasování Velikonoc. Následují totiž 40 dní po tzv. Popeleční středě, která masopust – neboli fašank, šibřinky, ostatky či karneval – definitivně uzavírá.

Poslání masopustu bylo vždycky jednoduché: obveselit se před začátkem jarních prací na poli, předznamenat hodováním bohatou úrodu, plodnost zvířat i lidí. A nechat všechny dosyta se najíst před čtyřicetidenním (maso)půstem předcházejícím Velikonocům.

Právě proto dostal masopust své jméno. A proto se mu jinde říká karneval – v latině totiž „carne“ znamená maso a „val“ pryč.

Den za dnem

Masopust zažívá něco jako znovuzrození, i když v mnohem skromnější formě než kdysi. V dobách své skutečné slávy pojímal celé období od Tří králů do již zmíněné Popeleční středy a největší veselí trvalo na konci bezmála týden.

Během tzv. Tučného čtvrtku se „povinně“ podávala tučná jídla. Jehněčí, hovězí, zvěřina… Od 19. století se začaly pořádat zabíjačky a s nimi spojené vepřové hody. Nesmělo samozřejmě chybět pivo a domácí pálenka. Kdo se nemohl zúčastnit, dostal svou výslužku, aby alespoň ochutnal.

Pátek a sobota bývaly klidnější, zato o Masopustní neděli se do popředí dralo opět jídlo a velmi bohatý oběd, většinou v podobě vepřové pečeně. Večer přišla taneční zábava; ve městech se od 18. století pořádaly tzv. reduty.

Tančilo se i na Masopustní pondělí, na něž připadal tzv. mužovský bál přístupný jen zadaným, respektive sezdaným párům. Těch mimochodem o masopustu přibývalo. Kdy jindy uzavřít sňatek než v období, které oslavovalo hojnost, úrodu a také plodnost nadcházejícího roku? A kromě jiného země i lidé měli období zimního klidu, bylo tedy dost času na oslavy a sňatky.

To nejlepší na konec

Masopustní úterý byl den, kdy chodil maškarní průvod. Dnes většinou připadá na sobotu, ale jeho obsazení se nemění. Nesmí chybět četníci, kobyla, babka s dědkem, cikáni, šašci, medvěd. S ním musela tančit každá žena, protože se tradovalo, že takový tanec zaručí plodnost.

Maškary tehdy i dnes dostávaly spoustu jídla. Sladké boží milosti, smažené koblihy – plněné i jenom sypané cukrem, uzené, klobásy, vejce, pálenku… Svou „práci“ zakončily tzv. pochováním basy o půlnoci, aby bylo jasné, že radovánky pro příštích čtyřicet dní předvelikonočního půstu skončily.

Dlouhý půst

Nakonec přišla ke slovu Popeleční středa (letos připadá na 18. února), během níž se už stoly jídlem neprohýbaly. Ještě snídaně mohla být poměrně vydatná, dopoledne byla šance dát si poslední pálenku, a pak konec.

K obědu se podávala už jenom čočka, sýr, mléko, chléb, brambory, kysané zelí. Nic tučného. Nic masitého. Žádný alkohol. Byl to definitivní začátek půstu, během něhož se například maso mohlo jíst nanejvýš jednou týdně.

Říkáte si, proč je to zrovna Popeleční středa? Při bohoslužbě konané toho dne se věřícím dělá na čelo křížek se slovy „Prach jsi a v prach se obrátíš“. Na znamení pokory a pokání. Odtud se vzalo označení dne, který ukončuje období radovánek i hostin a otvírá období předvelikonočního rozjímání a přípravy na činorodé jaro na polích a ve stájích.

Fotografie: Pecold / Shutterstock.com

KOMENTÁŘE

Pro přidávání komentářů se musíte . Pokud ještě nemáte svůj účet, vytvořte si jej prosím. Registrujte se